Dlouhý bič – bulwhip Co všechno se člověku vybaví, když uslyší tenhle termín ? Symbol ovládání, trestu, vnucování vůle nebo další jiné, vesměs nepříjemné věci související snásilím ? Ano, i tak lze vnímat toto slovní spojení. Ale byl by to dost jednostranný pohled. Co takhle položit si otázku : ,, Je špatná pověst předmětu dána jeho povahou, nebo jsou její příčinou lidé, kteří stím či oním předmětem zacházeli tak, že vzbudili odpor svého okolí ? ´´ Jména těch lidí se časem zapomněla, ale nástroj, kterým se činnost vyvolávající pohoršení a odpor prováděla, ten se vpaměti uchovává dál. Ale jsou tu i další dojmy, které se dostaví po vyslovení těchto dvou slov. Zvědavost, uznání, chuť zkusit něco neobvyklého, či snad konání ve smyslu : ,, Když to dokázali jiní, já to dokážu taky ! ´´ To, co tady uvádím, je určeno pro lidi s pocity, které jsem uvedl vdruhém odstavci. Pro ty, kteří mají sbičem zkušenosti i pro ty, kteří se chtějí o této věci nebo o takřka odloženém umění výroby a práci sdlouhým bičem něco dozvědět, nebo si o tom popovídat se stejně ( teď mi promiňte ten výraz ) postiženými lidmi. Je –li neobvyklý koníček postižením, jsem tedy také postiženým a nikterak se za to nestydím ! Na co bič ?
Bič provází člověka snad už od nepaměti. Potřeba používat nějaký nástroj pro ovládání zvířete nebo zvířat vznikla vdobě, když si člověk zdomácněl první zvíře, které neumělo létat a běhalo po čtyřech nohou. Nejdřív si pro jeho ovládání vzal asi proutek nebo klacek. O chvíli později ho při nějaké hloupé náhodě napadlo na něj uvázat kousek řemínku – a bylo to tady. Pak už to šlo skoro samo. Vymýšlení nových tvarů, provedení, konstrukcí, no prostě samá inovace ve snaze usnadnit si práci a trumfnout ostatní. No prostě lidé.
Za dobu, po kterou lidé biče používají, se vyvinulo nepřeberné množství druhů a typů, odlišujících se od sebe vzhledem, provedením, konstrukcí, vzhledem činnosti, při které byl pomocníkem a prodlouženou rukou
člověka. Ze všech druhů, které existují jsou asi nejznámější biče americké a australské. Tyto typy jsou asi tak kvidění nejčastěji. A právě tady to se mnou začalo. Už jako kluka mne to táhlo kwesternu. Spostupem let intenzita zájmu stoupala nebo klesala, ale směr zůstával stejný. Nejvíce jsem obdivoval hrdiny, kteří zacházeli sdlouhými biči, ať už to byly postavy kladné nebo záp*rné, to mi bylo jedno. Pro mne to byli kouzelníci, kteří uměli něco zvláštního a já jsem chtěl umět to, co oni. No jo, ale kde vzít ten bič ? Dlouho jsem jen snil, až mi náhoda přihrála do rukou knihu F.A. Elstnera Uzly a laso ( to mi bylo asi tak 12 let ). A díky této knize jsem si začal realizovat svůj sen a musím dodat, že mne to drží do dnes. Pan Elstner, i když ve své knize dlouhému biči nevěnoval nijak rozsáhlou kapitolu, mi ukázal, že nejen ovládání , ale i výroba biče je pořádným kusem umění. Práci sbičem příliš neovládám, zato jsem se dal na jejich výrobu. Svůj první výtvor jsem udělal hned po zhltnutí výše jmenované knihy a další modely následovaly. Dnes mám ztoho koníčka. Člověk něco uvidí, tak to napodobí a navíc přidá něco vlastního, aby za čas přišel na trochu jiný způsob atd., atd. Takže se pořád snažím docílit dokonalosti, i když dobře vím, že toho nedosáhnu. A to je na tom to nejhezčí. Proto píši tyto stránky, abych našel stejně naladěné lidi, se kterými si můžu popovídat, nebo kterým mohu pomoci.
Vybírám si bič Jaký typ ? Nedřív by si měl člověk zvážit, na co vlastně hodlá bič používat. Na honáckou práci jsou vhodnější biče australského typu, pro různá představení nebo westernová show je lépe použít přesnější biče americké (i když zkušená ruka to saustralákem dovede také ). Dál je třeba vzít vpotaz naši zkušenost. Pro začátečníka je podle mne vhodnější bič americký. Nesmíme ani zapomenout, zjaké pozice budeme sbičem pracovat, mám na mysli pozici člověka stojícího na zemi a pozici jezdce. Pro pěšáka jsou použitelné oba uvedené typy, pro jezdce vlastně také ( ale stylovější je australák ). A jak dlouhý ? Tak tady se názory rozcházejí. A to je dobře, protože na tuhle otázku není žádný vzorec. Podle mého by měla zvolená celková délka biče ladit svýškou jeho uživatele a délkou jeho paže. Zkráceně řečeno, čím vyšší člověk ( čím delší ruka ), tím delší bič může ovládat. Uživatel průměrného vzrůstu ovládne spřehledem 3 m bič. Zmých chatrných zkušeností bych krajní celkovou délku biče odhadoval tak na 4 – 4,5 m, ale to už bych považoval za extrém. Ono ani tak nezáleží na délce, jako spíš na ruce, která bič vede. Skratšími biči lze provádět věci, při kterých se divákům tají dech i při menších zkušenostech. A jak provedený ? Když už se dostanete ve svých myšlenkách až sem, jste na nejlepší cestě státi se jedním z ,,postižených ´´. Ale to přece není žádná tělesná či duševní vada. Až si budete svého nového pomocníka vybírat, první se dívejte na jeho vzhled, když je smotaný. Bič by měl mít určitou tuhost, která zaručuje dobrou ovladatelnost a přesnost jeho vedení. Takže, i ve smotaném stavu mají být jeho jednotlivé závity ladné, bez ostřejších zlomů. Potom si všímejte konstrukce biče. Má mít práskačku, vyměnitelný nástavec ( o vlastním tělu biče a rukojeti nemluvím ). Dále se zajímejte o materiál použitý na duši a oplet,popř. oplety. Berte pouze pravou kůži, netolerujte žádné její náhrady. Stejně pečlivě vybírejte i způsob pletení a počet pramenů ( řemínků ) vopletu. Platí pravidlo, že čím více opletů a čím více pramenů vopletu, tím kvalitnější výrobek ( takže se nedivte, když vám řeknou cenu za 3 m bič se třemi oplety , plácnu – 7 000 Kč ). Viděl jsem už vprodeji biče za 2 500 Kč, které by měli prodejci spíš dávat zájemcům zdarma – ale to je můj názor. Ať tak nebo tak, radši si počkejte a šetřete déle, než abyste si pořídili ( sprominutím) nějaký aušus. Vpřípadě pěšáka to ani tak nevadí, ten napráská tak akorát první sám sobě, ale jezdec by měl mít na srdci, že kvůli jeho šetření nebo uspěchanosti nemá trpět kůň. Tak, a teď kde ? Vpeněžence máte sice pořádný průvan, ale jste majiteli biče. Tak, a teď ho vyzkouším. Nejvhodnější je to na trávě,pilinách nebo parketách či linu ( poslední dvě varianty nedoporučuji, nějak je mám podvědomě spojeny srachotem tříštícího se skla a porcelánu – nic moc ) . Dále pak nedoporučuji jako podklad při tréninku asfalt, beton, písek nebo jiné drsné povrchy, které způsobí odření či prodření opletu . A když mě už bolí ruka ! Tak holt skončete sřáděním,zítra je taky den ! Ale než bič pověsíte na věšák, který máte pouze pro něj, vezměte ho, očistěte hadříkem, jemně namažte, nechte zatáhnout, navoskujte včelím voskem a nakonec ho pěkně vykartáčujte kartáčem na šaty ( kartáč potom neukládejte zpět do šatníku – pozn. autora ) . Pakárna, co ? Jó, pořídili jste si kvalitní výrobek a jak se o něj budete starat, tak vám bude sloužit. Tak co, ještě máte nutkání do toho jít ? Ano ? Vtom případě přeji hodně štěstí a trpělivosti. Ze začátku to sice bolí, ale stojí to za to ! Spozdravem : Kdo si sám nenapráskal, není bičař Se loučí mungho. P.S. : Kluci, nemějte svým otcům a dědečkům za zlé, když vám seberou vaši novou hračku a sami sní dovádějí. Až zvás budou tátové
